Restaurování kamenných děl zahrnuje vždy citlivý a uvážený zásah, tak aby byla zachována hmotná podstata díla, spolu s jeho historicitou a autentickým výtvarným výrazem.
Před každým zásahem je připraven písemný záměr, jenž ukládá doporučené technologie a konkrétní postup a to na základě předešlého průzkumu památky. Dle nutnosti a daných poškození jsou posléze zvoleny způsoby jak památku obnovit a zachovat ji tak pro další užívání. Tímto zásahem mohou být i pouhé udržovací práce v podobě čištění, snímání povrchových krust, odsolení, či obnova konzervace, ale také celé rekonstrukce ztracených a nedochovaných částí díla, pro něž ztrácí hodnotu jako památka.
Restaurování kamenných děl nejčastěji zahrnuje čištění a biosanaci povrchů a to za pomocí účinných, ale šetrných postupů, spolu s vhodnými chemickými přípravky a to tak, aby byla zachována patina a historicita díla. Dále zahrnuje konsolidaci, tedy zpevňování narušeného materiálu prostředky, které nanaruší paropropustnost kamene a zároveň proniknou co nejhlouběji do materiálu, příp. je využíváno technologie vakuového napouštění konsolidačním prostředkem. Následně se přistupuje k doplnění a rekonstrukci nedochovaných částí, ježto v případech drobných ztrát hmot a tvarů jsou doplněny směsí umělého kamene. Pokud jsou poškození tohoto druhu výraznější je nutno vyhotovit kamennou náhradu, jež je posléze osazena, aby doplnila a obnovila kamenné dílo. Veškeré doplňky musí být zpracovány tak, aby byly pohledově sourodé ( barevně, strukturou i opracováním ) s autentickým řešením objektu. Na závěr každého zásahu je nutné provést konzervaci povrchů objektu, aby se jednotlivé postupy obnovy udržely co nejtrvanlivějšími a aby dochované části nebyly nadále vystavovány degradaci zvětrávacími procesy.
U kamenné architektury v exteriéru je důležitým hlediskem stabilita objektu, která je často po staletích služby, nevalná. V takových situacích je nutné dílo zdemontovat ošetřit a zajistit jeho vnitřní kotvení a ložné plochy a znovu osadit na vyhovujicí základ. Při manipulaci s kamennými částmi je nutná obezřetnost, poněvadž mohou nést skryté vady a jsou náchylné k povrchovému poškození, která by nenávratně poškodila estetický výraz památky. U montáže kamenné architektury je nutno dbát na vlastnosti konkrétního druhu kamene a vzhledem k tomu uplatnit správné lepící materiály, aby postupem času nedošlo např. užitím nevhodných spárovacích hmot dilatačním vlivem k poškození hran ložných ploch. Stejným postupem lze i zprostředkovat přemístění památky pokud je to nevyhnutelně nutné ( např. pro změnu dopravní komunikace apod. ).
Restaurování kamenných děl zahrnuje i zhotovení jejich kopií, nejčastěji z důvodu havarijních poškození, pro něž již nejsou schopna dále sloužit v exteriéru. V takových případech je provedeno galerijní zajištění stávajícího stavu, aby se poškozená památka nadále nenarušovala a posléze je provedena její rekonstrukce, aby byla nalezena původní podoba díla, jež se následně, reprodukčními technologiemi, převede do nového a zdravého materiálu.